Když si toho člověk nabere moc…

Je pátek odpoledne a většina z vás se buď chystá na nějakou pořádnou párty, nebo si užíváte chvilku klidu. Já tu zatím sedím, pojídám zmrzlinu (#BOJZANOVYTELO počká), po sto letech koukám na The 100 (všimli jste si tý shody?), rozečítám knížku (kupodivu takovou, která už je hezkých pár let na světě a nevládne instagramovejm trendům) a jsem neskonale šťastná, že dneska NIC nemusím! Teda, ono to není tak úplně pravda. Nechám se ale ještě chvíli při týhle nádherný myšlence a vám to vysvětlím hezky popořádku…

 

Doma, u seriálu The 100 (Netflix and Chill) a s knížkou.
Domácí pohodička

Na konci září jsem (ještě na starej blog) psala článek o tom, jak mě ten můj novej a pořádně vytíženej život ba. Na tomhle blogu jsem se vám pak nedávno otevřela a svěřila se, že neumím být sama. A teď, o měsíc později, se zase potřebuju trochu vypsat…

  • Mám tři brigády. Všechny mě bavěj. Zabíraj mi spoustu času, protože jednu mám přes den a druhý dvě po večerech. Když mi občas zbyde nějakej ten večer volnej, snažím se nezanedbávat svůj soušl lajf (protože to není jen Instagram, žejo!).
  • Každou celou sobotu trávím na Digisemestru. Tenhle semestrální kurz online marketingu mě vážně ba. Nelituju jediný soboty, kterou jsem kvůli němu strávila v lavici místo nějakýho kafíčkování.
  • A do toho všeho pořád ještě tak trochu studuju. Na přednášky už sice nemusím, stejně se ale na ty zkoušky nějak připravit musím, což zase zabírá čas…

Sečteno a podtrženo, pokud se mi zrovna nepřimotá do nedělního večera služba v divadle, je to jedinej den, kterej mám volnej. A protože na to jindy není čas, tenhle den mi zaplácnou úkoly na Digisemestr nebo učení na zkoušky.

Že se teď chovám tak trochu jako drama queen? No, asi jo… Kam s tímhle výčtem ale mířím?

Chci vám jen přiznat, že… to nezvládám!

Je mi jasný, že toho má spousta z vás daleko daleko víc. Vážně. Nemám potřebu se s někým přít o tom, že existujou vytíženější lidi, protože vím, že to je pravda. Mně ale stačí i tohle.

Není úplně jednoduchý si tohle přiznat zrovna v době, kdy je nejvíc in bejt strašně busy. Všichni se za něčím honěj a pokud si někdo dovolí mít ,,jenom“ jednu práci nebo ,,jenom“ chodit do školy, aniž by u toho dělal ještě milión dalších věcí, je za lůzra. Já ale takhle žít nechci a ani nemůžu…

Nevykládejte si to špatně. Baví mě mít plnej diář, zároveň ale potřebuju vědět, že někde v dáli (nebo spíš radši blízko) mám nějaký volno, kdy si budu moct odpočinout, hodit si nohy nahoru a pustit si seriál. A nejlíp, aby na mě u toho z dálky zlověstně nehrozilo učení.

Instagramová realita
Takhle jsem si 22. října na Instagramu hrála na pilnou studentku… HA HA!

 

Dneska jsem složila hodně důležitou a taky docela náročnou zkoušku ve škole. V posledních dnech jsem každou volnou chvilku vyplňovala učením nebo stresováním se. Nejsem nějaká hysterka, teď to na mě ale padlo, protože času na učení bylo fakt málo. Párkrát se mi spustila krev z nosu, bylo mi věčně špatně a byla jsem na všechny protivná (nojo, nedivte se mi, když mi pořád každej opakoval: Máš ještě pár dní, klid simtě!). Hlavně jsem ale byla fakt vyčerpaná.

Do toho kolem vás všichni už strašej s Vánocema a vy jim závidíte, že si na Instagram dávaj fotky, jak ve vánočních ponožkách a se svařákem v ruce koukaj na slaďárny. Já chci takyyyyy! Dopadlo to tak, že jsem si večer před zkouškou pustila Love Actually a u toho jsem snila, že až tu zkoušku dám, začnu si tu předvánoční atmosféru užívat spolu s ostatníma (a nezapomenu to dás na instáč!).

Kromě toho, že jsem si teda dneska odškrtla jednu z milionu položek, co mám na svým Tů Dů listu (jak jsem na začátku psala, naordinovala jsem si sice na dnešek nicnedělání, pořád jsem se ale ještě ze všech vedlejších povinností nevyvlíkla), jsem si taky našla čas na to, abych se zastavila a určila si priority. Ta hlavní zní, že se do  tohohle stavu už se znovu dostat nechci. 

Je hezký bejt vytíženej a žít spokojenej a naplněnej život, každej ale máme nějakou hranici, za kterou bychom chodit neměli. A je jedno, kde ta hranice je. Každej ji máme jinde a ostatním je po tom ho*..ňous.

Svět, i ten náš, se bez nás na chvíli objede. Nepřehánějme to.

No a kdy jindy si udělat čas na odpočinek než teď o Vánocích?

8 komentářů na „Když si toho člověk nabere moc…“

  1. Ahoj,
    myslím, že ti úplně rozumím s tím, jak jsi vytížená a jak se asi cítíš. Já jsem teď na podzim začala chodit na vysokou a taky to není úplně růžová zahrada, do toho ještě do školy dojíždím, což jsou minimálně tři hodiny denně ve vlaku. Mám spoustu učení, odjíždím ráno a vracím se večer, takže na brigádu tenhle semestr není ani moc čas, doufám ale, že v letňáku si už budu moct nějakou dovolit.
    Napsala jsi naprosto správně, že každý máme svou hranici, za kterou by se chodit nemělo. Snažím se to dodržovat, protože odpočinek je taky důležitý. Nejraději si zalezu pod deku s dobrou knihou a horkým kakaem nebo se teď přes zimu dívám na pohádky. A ne, ani se za to nestydím!
    Měj krásný den.

  2. haha, trochu se v tom taky vidim, dřív jsem byla zvyklá mít školu dva tři dny v týdnu, teďka pracuju na půl úvazku a moc mě to baví, i když kolikrát je to docela nářez. podle mě je prostě důležitý umět se na to vykašlat ve chvíli, kdy to člověku přerůstá nad hlavu :)
    Sarushef blog

  3. Vzhledem k tomu, že dodělávám bakaláře, tak už dva měsíce odkládám bakalářku, protože na takovou kravinu vůbec nemám čas. Mám přečíst kolem 50 knih ke zkouškám, které mě čekají za měsíc, k tomu mám průběžně 2-3 práce, kde ovšem dělám na sebe a musím se vzdělávat, pokud nechci po škole skončit v Lidlu na kase. Do toho nějaký zbytečný semestrálky, zápočty k předmětům, které považuju za naprosto zbytečnou ztrátu času a povýšené kantory, co si myslí, že student hovno dělá. Nepočítám starost o domácnost.
    Včera jsem rozmlátila pár věcí, střídavě brečela, vztekala se a uvažovala, že se vším seknu. Jojo, stres je parádní věc a studentská léta jsou ta nejlepčejší!

    Škole a práci zdar! Já se jdu ožrat.

  4. Zase skvěle napsaný, naprosto to chápu. Člověk nemůže být nonstop vytížený, aniž by to nemělo vedlejší účinky. Já jsem si včera a dneska pokusila udělat volno, ale už teď mám blbej pocit, že nic nedělám, takže… večer zpátky k učení. To peklo jednou skončí! A snad to bude brzy. Takže hodně štěstí ve škole, v práci i v nicnedělání. ♥

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *