Green Is the New Black

Green Is the New Black

A nemluvím tentokrát o ekologii ani veganství (i když to by taky sedělo). Dnes to bude jiná zelená. Chci se zamyslet nad trendem pokojovek. 

Cože? Že jste si tohohle trendu nevšimli? A kde žijete? Nebo lepší otázka – koho sledujete na Instagramu? Všichni kolem mě propadli pěstování kytek! Já si teda o sobě ráda myslím, že trendům nepropadám. Většinou mi ale tenhle hipsterskej postoj ala rozhodně nejdu s davem vydrží jen chvilku. Pak si totiž s těžkým srdcem přiznám, že ty populární knížky, co všichni čtou, foťák, kterej všechny blogerky maj, nebo palačinky z tý nový kavárny, který maj všichni vyfocený na Instagramu, prostě chci. 

Jak jsem ale překvapila samu sebe, když jsem zjistila, že chci vlastní kytku. Proč píšu vlastní? Babička je totiž vášnivá zahrádkářka, a tak kdybych opravdu chtěla, můžu se v hlíně rejpat každej víkend. A v bytě jsem taky jednu kytku měla. Jenže tu jsem zdědila i s bytem (a kupodivu i přes mou snahu na ni nenápadně zapomínat se mnou přežila rok a půl), takže ani ta nebyla tak úplně moje…

Zděděnou kytku jsem ale nakonec dala ségře. A světe div se, zalejvání mi začalo chybět. A ta zeleň v bytě taky. Jenže reakce mýho okolí, když jsem prohlásila, že bych chtěla začít pěstovat kytky, byla vždycky stejná. Cože, ty a kytky? Vždyť jsme tu poslední zachránili jen tak tak… Odradit jsem se ale nenechala. Zásadně dělám všechno na truc. A tak jsem počkala na vhodnou příležitost: POP-UP Pokojovek.

Abyste pochopili, že o kytkách vážně nic nevím, řeknu vám tajemství… Když jsem na pop-upu chodila kolem různejch pokojovek a přemejšlela jsem, kterou si vyberu, vůbec jsem nevěděla, co to je za druhy kytek. A zjistila jsem to, až když jsem si k pokladně vítězoslavně nesla jednu podle mě moc hezkou, a slečna řekla: “Aaaaa, tak monstera. To bude za 290 korun.“ Tolik k mojí neovlivnitelnosti trendama. Monsteru má dneska snad každej správnej instagrammer!

No ale abych se vymáčkla… Teď už to bude tejden, co jsem hrdým vlastníkem monstery Marie. O víkendu mi ji babička pomohla přesadit a smála se u toho, že se těší, až ji přivezu na stálo (rozuměj, až mě přestane bavit). Rovnou mi k ní ale šoupla ještě jednu pokojovku, ať si teda to starání pořádně vyzkouším. A já si tady sama na sebe vsadím: buď budou obě za pár týdnů zpátky u babičky, která je bude zachraňovat před smrtí, nebo se za rok mezi pokojovkama v bytě nehnu. Neexistuje nic mezi tím…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *