Život bez notifikací

Život bez notifikací

Nová zpráva! Mám odpovídat hned nebo pár minut počkám? A co bych vlastně měla odepsat?

Hele, někdo lajkuje moje poslední selfiečko na instáči. Tak to se rovnou i podívám na nejnovější stories kamarádů.

Další upozornění, kdo mi to píše? Aha, Dáme jídlo, jestli náhodou nechci něco k večeři. Vlastně chci, ale na co mám chuť? Než si vyberu, co si objednám, pustím si ještě video na zlepšení nálady. A jestli mi nebude líp, tak si dám rovnou další.

Tahle vypadá můj podvečer. Sedím ve svým novým křesle, před sebou mám otevřenou knížku, ale neustále se rozsvěcující obrazovka telefonu mi nedá chvíli klidu. Nutkání vědět, kdo mi píše nebo co se zrovna děje, je silnější, než chuť soustředit se na stránky před sebou. A když už se na chvíli donutím začíst, stejně příběh v knize nevnímám, protože v hlavě přemítám, co odepíšu kamarádce.

Před tejdnem jsem na Netflixu zhlídla dokument the social dilemma a jako správnej důvěřivec jsem se zhrozila nad tím, co s náma internet, mobily a sociální sítě dělaj.

Jako marketérka a tedy člověk, kdo do toho trochu vidí, bych měla většinu toho, co v dokumentu zaznělo, znát. A ono to tak taky je. Zároveň se mi ale spousta věcí spojila až při sledování dokumentu. O tom, že sociální sítě a další internetové stránky sbírají naše data a využívají je k mnoha účelům, máme matné povědomí všichni. Někteří z nás taky vědí, jak jsou tato data vyhodnocována a využívána. Všichni tušíme, že to má co dělat s umělou inteligencí, psychologií a dalšími (přírodovědnými i humanitními) vědami. Další už si dokonce uvědomují, že používání internetu a sociálních sítí mění způsob, jakým myslíme, mění se naše vnímání i chování. Mění se náš mozek. A to všechno je pečlivě naplánováno a využíváno. K profitu. K vyššímu zisku.

Nebudu tady přepisovat všechno, co se v dokumentu dozvíte, od toho se na něj můžete podívat. Ukážu vám ale, co udělal se mnou…

V poslední době jsem hodně uvažovala nad tím, kdo jsem. Mobil stejně jako sociální sítě ke mně neodmyslitelně patří. Vědomě si na nich tvořím identitu. Už méně vědomě utváří tyto technologie i to, kým jsem mimo ně.

Schválně se zamyslete, jak často myslíte na to, co váš mobil skrývá ve chvíli, kdy na něm zrovna nejste. Nepsal vám někdo? Co když někdo na sockách vyhlásil peckovou soutěž? Nebo oznámil, že někde zakopal auto? Neuniká mi někde něco? FOMO (fear of missing out) známe asi všichni…

A co nám tohle FOMO způsobuje? Ruší naši pozornost. Místo abychom se soustředili na práci nebo nějaký koníček mimo online svět, myslíme na to, jestli nám na tinderu nepřišla další (většinou nechutná) zpráva nebo co zrovna dělaj naši oblíbení influenceři. A to v tom lepším případě. Takhle přemýšlíme, když máme vypnutý zvonění a telefon mimo dosah. Pokud leží vedle nás a věčně na nás blikaj všemožný notifikace, můžeme na nějakou pozornost a soustředěnost úplně zapomenout.

A pojďme ještě o krok dál. Alespoň já se k tomu odhodlám. A že tohle přiznání není lehký. Telefon, na kterým věčně cinkaj upozornění, vypadá, jako by jeho majitel měl nějakej život. Někdo mi píše. Někdo další se zajímá o jeden z mejch příspěvků. Další mě taguje na memečku. A když se tak chvíli neděje a obrazovka telefonu zůstává černá, jako by mi někdo odstřihnul přísun serotoninu.

Říkáte si, co to je za blbost? Schválně se zamyslete, jestli taky občas něžijete víc tím virtuálním než tím reálným životem. A jestli když sedíte s kamarádama v hospodě a jim všem cinkaj mobily a na vás najednou všichni prděj, nezávidíte jim, že jsou tak žádaní?

Co s tím?

V první řadě vyměňte kamarády.

Za druhý se pokuste odpoutat od mobilu.

Já jsem si minulej tejden zrušila většinu notifikací. Včetně instáče, messengeru a whatsappu, což jsou appky, kde nejvíc komunikuju s lidma. A je to boží!

Nebudu vám lhát, za jeden tejden nejsem vyléčená ze závislosti na telefonu a sociálních sítích, rozhodně už ale tenhle krátkej čas stačil k tomu, abych se tak nějak vnitřně uklidnila.

Najednou pořád nečekám, kdy se mi někdo ozve. Píšu mu až když chci já. Protože ta dostupnost 24/7 může bejt dost vyčerpávající.

Neruší mě zbytečný notifikace a já sem se tak v klidu začetla do 500 stránkový bichle, plně jsem se soustředila na několika workshopech a užila jsem si víkend venku v přírodě s přáteli. To všechno, aniž bych u toho pořád natahovala ruku po cinkajícím mobilu.

Jestli taky toužíte po větším klidu a lepším soustředění, pojďte do toho se mnou a ty notifikace si taky vypněte. Pojďme společně tu rychlou a neustálou virtuální přítomnost měnit v opravdovou přítomnost offline.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *